Meditace pěti úrovní - 2. část

V 1. části článku jsme si meditaci rozdělili do 5 hlavních stádií, jimž říkáme úrovně:

ÚROVEŇ 1. - KOTVENÍ neboli "Přijetí kotev"

ÚROVEŇ 2. - JESKYNĚ neboli "Přijetí těla"

ÚROVEŇ 3. - ZAHRADA neboli "Opuštění těla"

ÚROVEŇ 4. - PRŮCHOD neboli "Most"

ÚROVEŇ 5. - HLUBINY neboli "Možná nevědomí, ale určitě budeš hodně jinde 😆"

Popsali jsme si význam tohoto konceptu a následně si i o něco detailněji rozebrali účel a hlavní principy prvních dvou úrovní, tedy Kotvení a Jeskyně.

Dnes si stejným způsobem vysvětlíme zbylé tři úrovně, které již prostupují hlouběji do naší mysli - Zahradu, Průchod a Hlubiny.

ÚROVEŇ 3. - ZAHRADA neboli "Opuštění těla"

V této úrovni již všechny techniky pracují s vizualizacemi. Pokud ve vás název "Opuštění těla" vyvolává strach či naopak jistou míru nadšení a vzrušeného očekávání toulek vesmírem a časem, můžete zatím zůstat v klidu.😆 Veškerá pozornost se v této úrovni pouze odklání od našeho fyzického těla a povětšinou se přesouvá především k práci s emocemi.

Jednak ve smyslu zpracování silných emocí, jež vás zaplavili v průběhu dne či v nedávné době.

Například pokud vás nedávno nějaká osoba či událost tak říkajíc "prostě fakt nasrala", vaše emoce, kterou pravděpodobně prožíváte je zlost. Důležité je si však uvědomit, že tato zlost není pevně danou skutečností, ale pouze vaší vlastní volbou, jak dovolujete své mysli, aby celou situaci vnímala a zda se chcete nechat touto emocí i nadále užírat. Pokud se rozhodnete navézt svou mysl k jinému vnímání situace, Zahrada vám poskytuje něco jako laboratoř a cvičiště, tedy bezpečný prostor pro zamyšlení se, prozkoumání a pochopení situace dané osoby i jejích pohnutek. Následně se oprostit od vlastní zlosti a pocitu ublížení. Nakonec se vám otevře cesta k rozvinutí soucitu vůči dané osobě... Tu osobu tak přímo určitě nezměníte a pravděpodobně to bude pořád stejnej kokot, ale vám bude o hodně líp.😆

A když vy změníte přístup k dané osobě, možná ona časem změní svůj přístup k vám...

Však mnohem důležitější význam 3. úrovně je naučení vašeho mozku, jakými emocemi chcete, aby reagoval na příští situace přednostně.

Různé emoce se rodí v různých centrech mozku. Při nastalé situaci reagují primárně ta centra, která jsou k tomu nejlépe vycvičená a tak nám rovnou naservírují i svou emoci. Pokud si přejete, aby ve vás stejná situace vyvolávala emoci jinou, např. soucit namísto hněvu, je třeba soustavně cvičit centrum, v němž se tato emoce rodí.

Zde stojí za to se i krátce pozastavit nad tím, jaký je rozdíl mezi potlačením a upřednostněním emoce...

Pro názornost si představme situaci, kdy jste na procházce nádhernou krajinou, s lidmi, které milujete, je nádherné počasí... Prostě dokonalý výlet, ale... rozbolí vás třeba koleno.

- Potlačení emoce je, když svou emoci nejprve schováte před okolím a následně i sami před sebou, aniž byste sobě i vašemu mozku nabídli alternativu... Štve vás, že vás bolí koleno, ale nechcete kazit výlet ostatním, tak se tváříte jakože nic. Zlost z bolavého kolene ve vás však vře a vy veškerou pozornost zaměřujete pouze na to, jak ji zašlapat někam hluboko, abyste od ní měli klid. "Ale jak, když to zkurvený koleno pořád tak bolí?". Ať děláte co děláte, tímto přístupem udržujete aktivitu a vnímání situace stále v tomtéž centru vašeho mozku... a to je ten problém.

- Často i tolik blahodárné plné prožití emoce v tomto ohledu také asi příliš nepomůže. Pokud dáte emoci volný průchod a vyvztekáte se, je to určitě lepší, než emoci potlačovat a pravděpodobně se vám i uleví... Aspoň do chvíle, kdy si po upuštění páry znovu uvědomíte, že to koleno pořád bolí.

- Upřednostnění emoce znamená především to, že si uvědomíte možnost volby. Vybrat si můžete mezi bolavým kolenem a jinak po všech stránkách dokonalým dnem. Rozhodnete-li se bolesti nepřikládat příliš velkou váhu a zaměříte-li svou pozornost na upřímnou radost z báječného dne, přesunete také aktivitu z jednoho mozkového centra do centra jiného, kde umožníte radosti růst. Bolest nijak nepotlačujete, přijmete ji a dále ji pouze necháte být, jaká je a svou pozornost směřujete na příjemnější věci. Zkrátka nenecháte si kazit den. Může se pak dokonce stát, že po chvíli se začne intenzita boleti snižovat, až nakonec možná i zcela odezní.

Pokud jste však podobnou techniku nikdy dříve neprocvičovali, při intenzivnějších emocích vám to jako najednou zázrakem pravděpodobně nevyjde. Pokud chcete něco přesouvat, musíte mít nejprve kam. Centra pozitivních myšlenek pro zvládání silných negativních situací je třeba si dostatečně vycvičit a právě Zahrada vám k tomu poskytuje ideální zázemí. Potlačování emocí je ve výsledku vždy patologické, jejich prožití je nezbytné ke zdravému vypořádání se s nimi... Nejlepší variantou však vždy bude, pokud náš mozek dokáže na situace přirozeně generovat emoce, které nám spíš prospívají, než škodí.

Z vedené meditace si jako příklad můžeme zmínit frázi: "Představte si, že se nacházíte uprostřed krásného a příjemného místa, kde se cítíte šťastní, v klidu a v bezpečí...", tak to je ono, vítejte v Zahradě, 3. úrovni meditace. V případě některých technik je však možné, že se průvodce nebude místem příliš zaobírat a použije například frázi: "Představte si osobu, ke které máte vřelý vztah a je pro vás důležitá..." a podobně. Tedy v závislosti na použité technice může být Zahrada vizualizací místa, osoby, předmětu, vzpomínky na událost... Pro umocnění celkového efektu je při vizualizaci kladen důraz na co nejvíce detailů (v případě místa třeba světlo, teplota, poryv větru, jež cítíte na kůži, okolní zvuky...). Obvykle se začíná nejprve s vizualizací pozitivní varianty (např. milované osoby, šťastné vzpomínky...), abyste si připomněli a znovu prožili šťastné a vřelé city, které se následně učíte aplikovat i na vizualizaci negativní varianty (osoby, jež vám ublížila či nepříjemné situace).

I během pobytu v této úrovni náš mozek sále setrvává ve vlnách Alfa. Jednotlivé vlnové charakteristiky lidského mozku jsme si rozebrali ve zcela úvodním článku.

V případě, že účel vaší meditace se nachází až v následujících hlubších úrovních, není třeba věci příliš komplikovat a Zahradu si prostě představte jako hezké příjemné místo, kde zůstaňte několik minut a kochejte se jeho krásou. A teprve až se budete cítit plně připraveni, vstupte do úrovně 4. V tomto případě má Zahrada tři zásadní významy:

- Nachází se zde Portál, tedy vstup do Průchodu neboli 4. úrovně.

- Aby bylo vůbec možné projít 4. úrovní, je třeba se nejprve skutečně očistit od všech silných emocí. Ty totiž často zcela neodolatelně přitahují Unáhlenost a Netrpělivost. Velká písmena na začátcích těchto slov nejsou překlep. Jelikož se nacházíme v mysli již celkem hluboko, v říši představ, berte je klidně jako jména. Jména dvou nemilosrdných strážkyň Průchodu, které vás okamžitě a bez váhání vykopnou zpět do 3. úrovně. Vstupovat tedy do Portálu obtěžkáni silnou emocí je něco jako snažit se proklouznout okolo hlídacích psů s věncem buřtů kolem krku.😆

- Budete-li chtít, můžete si před vstupem do Portálu vizualizovat setkání s vaším "Doprovodem", o němž si hned za chvíli povíme víc.

ÚROVEŇ 4. - PRŮCHOD neboli "Most"

Průchod má jediný účel. Propojuje 3. a 5. úroveň, tedy Zahradu a Hlubiny.

Pokud se na tuto úroveň podíváme z hlediska vlnových charakteristik, velice pravděpodobně se jedná o přechod z Alfa vln do vln Théta.

V naprosté většině knih, online kurzů či článcích se autoři většinou zaměřují pouze na první tři úrovně. Ty jednak sami o sobě běžné populaci nabízejí nespočet zdravotních benefitů, ale především je snadné je vysvětlit, praktikovat a tím pádem i prodat. Komerční potenciál posledních dvou úrovní je velice omezený, jelikož skutečné pochopení jejich principů vyžaduje již přinejmenším několikaměsíční zkušenost z pravidelných meditací. Ve vedených meditacích se jejich techniky objevují poměrně často, ale jedná se spíš o inspiraci pro samostatné meditace, než o skutečnou práci ve 4. a 5. úrovni. Hlavní nevýhodu pokusů navštívit Průchod a Hlubiny skrze vedené meditace si však podrobněji rozebereme o chvilku později.

Jak jsme si již zmínili, do 4. úrovně vstupujeme Portálem, který se nachází v úrovni 3. Přesněji řečeno si v úrovni Zahrady Portál vizualizujeme, když chceme a jsme připraveni do něj vstoupit. Možností vizualizace různých Portálů je takřka bezpočet. Namátkou si však můžeme zmínit například: průchod lesem, průchod tunelem či vodopádem, přechod přes zamlžený most, potopení se do studny či jezírka, sestup po schodech a samozřejmě různé podoby vyfintěných magických portálů. Ze zábavnějších variant stojí za zmínku například tobogán, horská dráha či vstup do veliké bubliny, která vás odnese pryč...

O samotnou vizualizaci nijak zvlášť nejde a vyberte si dle libosti takovou, která vám bude nejsympatičtější. Jedinou zásadní charakteristikou Portálu je pouze to, že od vchodu nevidíte východ.

Klíčový je však princip práce s Průchodem.

Doposud byly všechny meditační techniky snadné, jelikož vše bylo podmíněno naší vůli - pozornost, vizualizace a tak dále. Jen to občas chtělo trochu trpělivosti. Zde se však věci zásadně mění...

Nejprve je třeba pochopit klíčový rozdílnost našich rolí ve 3. a v 5. úrovni. V Zahradě jsme víceméně režiséři a vše formujeme dle naší vůle a přání prostřednictvím vizualizací. V Hlubinách jsme však jen hráči, kteří smějí pouze interagovat s prostředím. Nemůžeme ho však měnit a ani nemůžeme měnit pravidla hry dle libosti. Pokud to zkusíte, okamžitě vás to vykopne zpět do 3. úrovně.

Jelikož Průchod spojuje Zahradu a Hlubiny, klíčem k jeho úspěšnému překonání je změna vašeho přístupu. V Zahradě svou neomezenou mocí vizualizace stvoříte Portál a vstoupíte do něj jako všemocný vládce. Vystoupit z něj do Hlubin však můžete pouze a jedině jako pokorný návštěvník. Pokud se nevzdáte role vládce, budete se pouze točit v kruhu, jelikož z Průchodu vystoupíte opět ve 3. úrovni. Lepší však bude vysvětlení na konkrétních příkladech, pro něž použijeme les jako vizualizaci Portálu.

Dříve, než ale přistoupíme k příkladům neúspěšného překonání Průchodu, vzpomínáte na jeho nemilosrdné strážkyně Unáhlenost a Netrpělivost? Pojďte se blíže seznámit... 😉

Neúspěšné překonání Průchodu 1: V Zahradě stojíte na úpatí lesa a vstoupíte do něj. Kráčíte stezkou klikatící se mezi stromy. Uběhnou vteřiny, minuty, možná desítky minut a náhle spatříte zatáčku z níž se line o něco silnější světlo, než je kdekoliv okolo vás... "Hele, támhle je určitě východ!". A taky, že jo... Vítejte v Zahradě, 3. úrovni meditace. Pokud vám dojde, že jste právě měli tu čest potkat se s Unáhleností, můžete si opět stoupnout na úpatí lesa.

Neúspěšné překonání Průchodu 2: V Zahradě stojíte na úpatí lesa a vstoupíte do něj. Kráčíte stezkou klikatící se mezi stromy. Uběhnou vteřiny, minuty, možná desítky minut... "Tohle už je nějaký dlouhý, už by to mohlo skončit." A taky, že jo... Vítejte v Zahradě, 3. úrovni meditace. Netrpělivost je stejně neúplatná.

Přijde vám, že ty dvě jsou tak trochu puntičkářský svině?😆 Určitě máte pravdu, ale je to jak to je... Takže zpátky na úpatí lesa.

Úspěšné překonání Průchodu: V Zahradě stojíte na úpatí lesa a vstoupíte do něj. Zřeknete se role vládce a plně přijmete jen roli pozorovatele. Necháte se bez očekávání pouze unášet stezkou klikatící se mezi stromy a necháváte okolo sebe les volně plynout. Nesoudíte čas, nepředvídáte konec cesty, nesnažíte se les měnit. Pouze zcela odevzdaně pozorujete, kam vás cesta vede. Možná uběhnou vteřiny, možná minuty a možná desítky minut. Nezáleží na tom. Pouze pokorně následujete stezku... Až náhle stanete na mýtině. Vítejte v Hlubinách, 5. úrovni meditace.

Určitě se nabízí otázka: "Jak vlastně rozeznáme 5. od 3. úrovně?". Nooo, celkem těžko. Neustále si klaďte kontrolní otázku, zda jste cokoli, byť jen nepatrně, ovlivnili vlastní vůlí, nebo zda skutečně pouze přijímáte to, co se vám vaše podvědomí/nevědomí (nebo co to je) snaží sdělit. Je to jako rozdíl mezi člověkem, který "se rád poslouchá" a člověkem, který skutečně "naslouchá". Vstoupit do Hlubin znamená pokorně a nezištně přijmou dar, ne si prostě jen vzít to co chcete na základě vlastních tužeb.

Doprovod: Úžasná a velice zajímavá technika nejen pro úspěšné překonání Průchodu. Doprovod je v podstatě vizualizační kotva, která bude ve 4. úrovni plnit roli převozníka a následně i ochránce, rádce a klíčníka v úrovni 5. Pokud jste fanoušky RPG her, zajisté víte, že do temnot dungeonu je vždy lepší jít s celou družinou hrdinů, než pouze sám.😆 Za váš doprovod si můžete zvolit vizualizaci naprosto kohokoliv, v něhož máte plnou důvěru. Může to být váš dobrý přítel, manželka/manžel, rodiče, oblíbený učitel ze střední, vaše o 50 let starší Já, Elvis nebo Ozzy Osbourne... Ve vedených meditacích je poměrně oblíbená světluška a často se objevují i různí andělé či dokonce archandělé. Principem či ideou Doprovodu je prostá skutečnost, že mnohem snazší, než svěřit plnou důvěru a oddanost neznámé cestě, je svěřit plnou důvěru a oddanost známé důvěryhodné osobě, která nás cestou provede. Sice ani tak to nemusí vyjít, nicméně vaše šance na úspěšné překonání Průchodu se několikanásobně zvýší.

Pro představu uvedu vlastní zkušenost...

Než jsem začal využívat techniky Doprovodu, jsem z každých 10 pokusů v Průchodu 6x prostě usnul, 3x mě to vykoplo a řekněme 1x jsem prošel... A to jen možná, ono to totiž většinou nevíte úplně jistě...

S technikou Doprovodu každých 10 pokusů v Průchodu 2-3x usnu, 2-3x mě to vykopne, ale přibližně v polovině pokusů s mi podaří projít, což samozřejmě vnímám jako obrovský posun.

ÚROVEŇ 5. - HLUBINY neboli "Možná nevědomí, ale určitě budeš hodně jinde 😆"

V Hlubinách je pravděpodobně dominantní vlnovou charakteristikou našeho mozku Théta a někteří lidé v této úrovni údajně dosáhli dokonce vln Delta.

Nacházíme se ve velmi křehké úrovni, kde má naše ego jen velmi malou váhu, tedy snad jen kromě okamžiku, kdy se rozhodneme odejít. Což jde většinou snadno. Výjimečně se může stát, že ani odchod není úplně jednoduchý. Je však těžké říct, zda proto, že nemůžeme nebo zda vlastně nechceme. Obecně nesmíme a raději ani nechtějme nic měnit či vytvářet. Aspoň ne, pokud nestojíte o: "Vítejte v Zahradě, 3. úrovni meditace".😉

Pouze reagujte na prostředí, věci či osoby, které vám Hlubiny nabídnou. Pokud něco skutečně chcete, neberte si to násilím z pozice vládce. Pouze o to požádejte s respektem a pokorou, jako host, jemuž se dostalo té výsady tu vůbec být. Naše vizualizace zde nemají takřka žádnou moc. Výjimkou je snad jen náš Doprovod a ani jemu zde nerozkazujeme, jsme partneři a ti se k sobě rovněž chovají s úctou a respektem.

Pokud jste pochopili pravidla chování v této úrovni, můžeme přejít k některým technikám. Určitě je dobré, předem vědět, proč jsme do Hlubin šli a co tam chceme řešit. Pokud to nevíme, může se stát, že po příchodu do 5. úrovně budeme prostě jen koukat do prázdna. Pro tyto účely jsou skvělé konzultace s terapeutem, který nám pomůže odkrýt nějaké naše téma, která stojí za to si zpracovat. Častými tématy mohou být bolestné vzpomínky z dětství a zraněné vnitřní Dítě, depolarizace, stíny a mnoho dalšího.

Odejmout své vnitřní Dítě

Setkání se svým vnitřním Dítětem je jedna ze základních technik 5. úrovně, o kterou doporučuji se pokoušet jako první. Každý z nás si z raného dětství nese něco, co nebylo nikdy řečeno... Naše vnitřní Dítě však stále čeká na někoho, s nímž bude moci tuto skutečnost sdílet, kdo ho pochopí a obejme.

Podaří-li se vám vstoupit do 5. úrovně, představte si vaše přibližně 4 až 5 leté já, jak přichází a jeho oči pronikavě hledí do těch vašich... A taky, že jo. Ono skutečně přijde... Podělali jste to a vítejte v Zahradě, 3. úrovni meditace. V Hlubinách si nemáte co představovat. Už chápete?😉

Takže znovu...

Stanete-li v Hlubinách, chvíli jen klidně stůjte a pozorujte okolí. Můžete se i posadit, pokud budete chtít. Až budete připraveni, požádejte o laskavost, zda byste se mohli setkat se svým Já ve věku 4 let. Poté, co vyslovíte svou žádost, vám nezbývá nic jiného než čekat. Čekat, neočekávat. Vaše 4 leté Já možná přijde a možná ne. Možná budete čekat jen pár vteřin, možná desítky minut. Pokud však přijde ta chvíle a skutečně stanete tváří v tvář svému vnitřnímu Dítěti, vlídně se na něj usmějte a poděkujte mu. Ostatně jen díky jeho vstřícnosti a laskavosti jste celou tuhle magořinu nepodstupovali zbytečně. Chcete-li mu cokoliv říct, nebojte se, vyslechne vás. Chcete-li ho něžně a láskyplně obejmout, můžete. Bude rádo. Když osobně projdete vším, co tomuto setkání předchází včetně všech neúspěchů... A obzvlášť, pokud ho zažijete poprvé, budete velmi dobře chápat, jak velká hloupost by byla, kouzlo této chvíle uspěchat... Užijte si ji.

Budete-li chtít, zkuste se Dítěte zeptat, zda ho něco trápí, nebo zda by se vám s něčím chtělo svěřit. Po vyslovení otázky opět pouze čekejte, neočekávejte. Možná vám odpoví a možná taky ne. Možná promluví, možná se vám před očima přehraje vzpomínka nebo zjeví obraz. To už je pouze na něm.

Pokud vám však neodpoví, nemusí to ještě ani zdaleka znamenat, že se vám odpovědi nedostane... Třeba o týden později pojedete autobusem, budete se koukat z okénka na ubíhající silnici a z ničeho nic vám hlavou prostřelí vize obrazu. Pouze střípek vzpomínky z období přibližně vašich 5 až 6 let okamžitě následovaný nezadržitelnou emoční erupcí. No a vy budete sedět v autobuse, najednou brečet jak mimino, nebudete mít ani šajna proč, co to je nebo co se děje... Udivené pohledy spolucestujících asi netřeba zmiňovat, stejně na ně v tu chvíli, tak říkajíc, "sere pes". Ano, moje osobní zkušenost a můžu potvrdit, že přinejmenším dost zvláštní.😆 V mém případě byl ten obraz v podstatě fotka prázdného dětského hřiště... Hmmm, super a co teď jako s tim? Co to jako znamená? Odpovědi na tyto otázky jsem hledal dalších asi 5 týdnů a ona vize fotky nebyla vlastně ani tak vzpomínka, jako spíš pouze symbol. Čeho a co bylo dál už si s odpuštěním nechám pro sebe.😉

Přijetí bolestných vzpomínek z dětství

To co nás jako dítě trápilo, na sobě pravděpodobně nechalo vystavět reakce a vzorce chování, které jsme si donesly až do současnosti. Pokud je chceme změnit, je třeba nejprve zpracovat to, z čeho vzešly. To nás přivádí k další užitečné technice 5. úrovně.

Pokud pochopíte, co se vám vaše vnitřní Dítě snažilo sdělit, při vašem následujícím setkání mu zkuste položit další otázku: "Jak se tehdy cítilo?" a opět čekejte na odpověď. Možná vám opět Dítě neodpoví hned a možná si to vyžádá i více setkání, ale nakonec možná dostanete tentokrát mnohem jasnější odpověď a plně znovu prožijete bolestivost nějaké dřívější situace. Nebraňte se, pouze znovu vše naplno prožijte očima Dítěte. To je první krok. Jako druhý krok se Dítěte zeptejte, co by mu tehdy pomohlo, aby pro něj byla situace přijatelnější. Opět čekejte na odpověď. A jako poslední krok v návaznosti na jeho reakci vyjádřete Dítěti své porozumění a pokud o to bude stát, nabídněte mu svůj pohled dospělého. Jak byste danou situaci řešili dnes na základě svých zkušeností. Nehrajte si na hrdinu, buďte k němu upřímní... A to je vlastně celé. Dejte si od návštěv Hlubin chvíli oddech. Přemýšlejte nad tím, co vás tehdy tolik ranilo, když jste byli děti, jak vás to ovlivnilo a především nad tím, co jste svému Dítěti poradili z pozice "zkušenějšího".

Závěrem bych dodal, že Dítě není ani zdaleka jedinou personifikací některé z vašich stránek, se kterou můžete v Hlubinách vézt dialog. Pokud si přejete setkat i s ostatními... stačí jen požádat...😉

Svou čistě a pouze teorii ohledně přísných pravidel chování v Hlubinách a jejich porušení, které je okamžitě ztrestáno vykopnutím do úrovně Zahrady, se pokusím vysvětlit pomocí vlnových charakteristik lidského mozku. Vlny Théta o nižší frekvenci jsou spojovány se skutečným meditativním stavem, což pobyt v Hlubinách bezesporu je. Naproti tomu vlny Alfa o vyšší frekvenci jsou spojovány s kreativitou. Snaha jakkoliv ovlivnit Hlubiny vlastní vůlí tedy pravděpodobně přepne náš mozek z režimu meditace do režimu tvoření, tedy z Théta do Alfa... No a jste venku, vítejte v Zahradě, 3. úrovni meditace.

A třeba taky ne, možná kecám.🤷‍♂️

Hlavní nevýhodou vedené meditace v úrovni 4. a 5. je, že to zkrátka takhle nefunguje a na 99,9% se nejedná o 4. a 5. úroveň. Je to pouze iluze stále probíhající ve 3. úrovni. Vezmeme-li si například překonání Průchodu, klíčem je oddaně jít cestou, dokud nám Hlubiny samy nedovolí vstoupit... Ne, že nám to někdo prostě řekne. Stejně tak v 5. úrovni můžeme prostě jen přijmout to, co nám Hlubiny nabídnou. Buď samy od sebe, či v odpověď na naši žádost... Ne, že nám někdo prostě řekne co se děje, nebo co máme vidět. Všechno v těchto úrovních chce svůj vlastní čas. Vedená meditace nám však může poskytnout jakýsi simulátor a naučit nás, jaké techniky můžeme v 5. úrovni použít.

Existuje-li i úroveň 6. a zda má podobu věčného ticha a nekonečného bílého aksamitu, nebo naopak splynutí s veškerým časem, prostorem a věděním... Nemám ponětí. Na to už se budete muset zeptat někoho, kdo tam byl.

Jaké teď máte pocity? Že je to dost úlet? Rozhodně...😆 Nevěříte? Nemusíte. Máte jiný názor nebo zkušenost? Beze všeho, rád si je vyslechnu. Každý má právo dělat si ve svojí hlavě to, co jen sám uzná za vhodné. Pobavilo vás to, či dokonce inspirovalo? Mám velikou radost a bylo mi potěšením.

Děkuji vám za vaši pozornost při čtení těchto článků. Musím přiznat, že jsem si jejich psaní obrovsky užil a navíc si opět více utřídil mnoho poznatků. Tedy tento článek na toto téma určitě není poslední...

EDIT: A skutečně není poslední.😆 Pokud chcete, dočtete se víc ve 3. části.

Tak zatím zdar a hlavně nemyslete 😉